ObÄas také docházà k situacÃm, kdy je tÅ™eba se rozhodovat rychle a nenà Äas nad tÃm nÄ›jak sáhodlouze bádat. NÄ›kdy zase je na pÅ™emýšlenà Äas, ale staÄà pÅ™ehlÃdnout maliÄkost a jste v loji.  My jsme jednou kráÄeli mÄ›steÄkem Ramsau am Dachstein a směřovali k naÅ¡emu bydlenÃ. Tedy, já chytrolÃn jsem se domnÃval, že tam mÃÅ™Ãme. Jenže pak mi zaÄala mapa ukazovat nesmysly a museli jsme se kousek vracet. Zde jsem opÄ›t zjistil, že jdeme Å¡patnÄ›, a tak jsem si Å™Ãkal, že se na to vykaÅ¡lu a zvolÃm pÅ™Ãmou cestu po asfaltu mÃsto kliÄkovánà lesem. Tam můžeme jÃt bez báglů. No, hezké, jenže vesniÄka již pomalu konÄila a odboÄka pořád nikde. Tedy, ona tam byla, ale mi se nÄ›jak vzpÃral mozek uvěřit tomu, že je to ta polnà cesta na mapÄ›.
Ale protože dalÅ¡Ã odboÄka skuteÄnÄ› dále nebyla, zase jsme se vrátili a vydali se po té „polnÓ. Byla to pouhá pěšinka, po které již asi nikdo hodnÄ› dlouho neÅ¡el. Nenà se divit, protože už v polovinÄ› tam bylo vody po kotnÃky a dále se nejevilo lepÅ¡Ã. LeÄ, já jsem se už tvrdohlavÄ› odmÃtal vracet, takže jsme proÅ¡li vodou až k potoku. PÅ™eÅ¡li jsme pÅ™es most nad krásnÄ› Äistou vodou a vydali se opÄ›t vlevo, protože napravo vedla jen jakási úzká steziÄka, a to jeÅ¡tÄ› do prudkého kopce.
Jenže, odboÄka zase nikde. Dali jsme se tedy vpravo. Nikde nic. Nakonec jsem se rozhodl to risknout. Co se může stát? A dali jsme se tou uzounkou steziÄkou do pÅ™ÃÅ¡ernÄ› prudkého kopce. Ne, že by byla potÅ™eba lana, ale kdybychom je mÄ›li, radÄ›ji bych se jistil. Cesta to byla dost hrozná, protože já jsem mlel už z poslednÃho a ke konci jsem zbabÄ›le dovolil partnerce nést kousek spoleÄný bágl. Jak to dopadlo? S jazykem na vestÄ› jsme doÅ¡li na tu správnou polnà cestu, která vedla až k naÅ¡emu bydlenÃ. Té už jsem se nepouÅ¡tÄ›l, a tak jsme Å¡Å¥astnÄ› doÅ¡li. Ale do smÃchu nám tehdy nebylo. Až potom jsme se tomu s chutà zasmáli.Â